Pasivní solární prostředky

 
     
 

Popis

Základním přírodním procesem využívaným ve stavbě pasivních solárních prostředky je proudění tepelné energie související se zářením, vedením a přirozeným přenosem. Pokud na nějakou budovu svítí sluneční paprsky, může konstrukce budovy toto sluneční záření odrážet, přenášet či absorbovat. Sluncem vyprodukované teplo navíc způsobuje pohyb vzduchu, který lze předvídat. Tyto základní reakce na solární záření vedou k takovým designovým prvkům, výběru materiálů i umístění, které mohou zajistit vyhřívání či chlazení dané budovy.

Tato forma architektury se datuje již od počátků lidského osídlení a její příklady lze vidět kdekoli na venkově a ve starších oblastech měst.

Díky omezování dopadu slunečního záření zvyšují pasivní solární technologie tepelnou pohodu. Teplota interiéru jsou proto mnohem stejnoměrnější, zejména pokud je současně využíváno přirozené ventilace.

Výhody

Výhodami pasivní solární architektury jsou:

  • snížení vlivu slunečního záření v létě a tedy snížení nároků na chlazení
  • zvýšení vlivu slunečního záření v zimě a tedy snížení nároků na vytápění
  • díky využití pouze pasivních prvků není spotřebovávána žádná energie a nejsou produkovány žádné škodliviny
  • nákladová efektivnost, neboť tyto pasivní prvky mají podobnou životnost jako samotná budova
  • lepší vzhled budov díky použití tradičních architektonických prvků
  • omezení využívání fosilních paliv
  • nižší míra klimatických změn
  • nižší hladiny hluku produkovaného klimatizačními systémy

Nevýhody

Nevýhodami pasivní solární architektury jsou:

  • zřízení jejích prvků je nejlepší již při navrhování budovy
  • budova nemusí být vhodně orientována pro optimální zisk ze slunečního záření v zimním období
  • v některých chráněných oblastech nemusí být možné měnit vnější vzhled budov
  • u některých typů konstrukcí budov může být obtížné takové pasivní solární prvky použít

Základní principy Ekonomika
Kritéria Další informace
Instalace