Skleníkové plyny a globální oteplování

 
     
 

Výsledkem spalování fosilních paliv je produkce emisí do životního prostředí i užitečné formy energie. Některé z těchto škodlivých emisí, ve kterých je nejvíce zastoupen oxid uhličitý, se shromažďují v horních vrstvách atmosféry. Tyto plyny se nazývají skleníkovými plyny, protože i přesto, že dovolí slunečním paprskům proniknout zemskou atmosférou, odrážejí část vracející se energie zpět na zemský povrch, a proto způsobují globální oteplování.

Takové teplotní změny jsou vždy nerovnoměrné, takže některé státy zažívají větší teplotní změny než ostatní. Dokud bylo co do počtu méně populace, byli lidé schopni migrovat tak, aby dopady teplotních změn zmírnili. Toto však již není řešením, neboť populace na Zemi se od poslední doby ledové před 10.000 lety nesmírně zvýšila. Teplotní změny s sebou přinášejí též změny v charakteru srážek; ty mají zase vliv na vegetaci a život zvířat. Zatímco v minulosti byl proces teplotních změn pozvolný a ekosystémy tak měly dostatek času na adaptaci, stále se zvyšující množství škodlivin spojené se stávající spotřebou energie způsobuje mnohem rychlejší postup těchto změn.

Sledování globálních teplot probíhající již více než 100 let ukazuje na to, že vzestup globální teploty o 1oC může souviset s nárůstem koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře. Rozdíl oproti předchozímu nárůstu koncentrací oxidu uhličitého je ten, že tyto změny jsou způsobovány člověkem, a to ve stále větší míře než v předcházejících obdobích této klimatické změny.

Na prvním "zemském" summitu pořádaném v Rio de Janeiru v roce 1992 byl tento vliv člověka rozpoznán a jeho účastníci se shodli na podpisu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu.

"Hlavním cílem této úmluvy je stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na takové úrovni, která by zabránila nebezpečnému antropogennímu zasahování do klimatického systému. Takové úrovně by mělo být dosaženo v dostatečném časovém rámci na to, aby se mohly ekosystémy přirozeně adaptovat na tuto klimatickou změnu, aby nebyla ohrožena produkce potravin a aby mohl udržitelným způsobem probíhat další rozvoj ekonomiky."

Poté na schůzce stran této úmluvy v Kjótu v roce 1997 bylo ujednáno zahájení snižování emisí skleníkových plynů. EU a její členské země již přijaly patřičná opatření, aby splnily své závazky vůči kjótské dohodě o snížení emisí skleníkových plynů o 8 do roku 2012. V současné době se zdá, že tento cíl splní pouze 2 členské země.

EU nyní stanovila horní mez růstu globální teploty na 2oC nad úrovní před expanzí průmyslu, aby zabránila nevratným změnám klimatu, jako je tání ledové pokrývky či trvalý mráz.

Jak je znázorněno na obrázku níže, růst o 0,7oC - 0,9 °C již nastal, pokud tedy nemá být tato mez překročena, je nutné, aby každý za sebe přijal okamžitá opatření.

EU nyní též stanovila další cíl snížení emisí o 20% (nebo 30%, pokud se podaří dosáhnout nové "pokjótské" dohody) spolu s jejich dalším snižováním o až 60% či více do roku 2050.

Změny teplot (oC) od roku 1860 (základní linie = před industrializací)

 

Ekonomie udržitelné spotřeby energie

Další informace